Fotbalové hvězdy,Filmy na mobil ,Mp3

Životopis

Jakmile dostane přihrávku do běhu, obráncům často nezbývá než se chytit za hlavu. Možná nejrychlejší útočník planety totiž dokáže s míčem takové věci, až se fanouškům tají dech. Dovednými kličkami si položí protihráče na zadek, bleskurychle se protáhne mezi dvěma dalšími a téměř pokaždé zakončí akci strojově přesnou střelou podél bezmocného brankáře. Když se rozběhne k bouřícím divákům, ani se neusměje. Prostě rutina. Thierry Henry se narodil 17. prosince 1977 v Paříži. S fotbalem začínal ve stínu královského paláce ve Versailles, ve třinácti letech si jeho služby pojistil tehdejší velkoklub AS Monako. Už jako teenager byl Henry zařazován do reprezentačních výběrů své kategorie, s nimiž procestoval svět a získal mnoho cenných zkušeností. Za knížecí klub nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži v roce 1984 proti rivalovi z Nice. Jeho talent na trávníku nešlo přehlédnout a z mladíčka bylo rázem horké zboží na přestupovém trhu. Výborný výkon na mistrovství světa dvacetiletých v Malajsii přesvědčil trenéra francouzského "áčka", aby jej vzal s sebou na mistrovství světa v roce 1998. Záhy se ukázalo, že neprohloupil. Henry předvedl úchvatný střelecký koncert, stal se kanonýrem šampionátu a pomohl Francouzům až do finále, v němž porazili (i díky dvěma brankám další hvězdy Zinedina Zidana) Brazílii 3:0. Takovou hvězdu už v Monaku nemohli udržet a Thierry se stěhoval do Itálie, kde o jeho služby stál slavný Juventus Turín. Dnes hodnotí angažmá v Serii A jako jednu z nejhorších zkušeností v životě: "Neměl jsem žádnou radost ze hry. Dostával jsem hodně defenzivních úkolů a některé zápasy byly prostě strašné - žádná akce, žádné útočení. O to víc si teď užívám angažmá v Arsenalu." V Itálii nastřílel za celou sezónu 1998/9 pouhé tři branky. Do londýnského Arsenalu přestupoval za 10,5 miliónu liber s vědomím, že nemá téměř co ztratit. Zkušený trenér a krajan Arsene Wenger však dobře věděl, koho kupuje. Zpočátku hrával Henry na pravém křídle jako dvorní nahrávač Dennise Bergkampa, posléze dostal důvěru na hrotu a odvděčil se řadou krásných a důležitých gólů. Navzdory tomu Arsenal nedosáhl na žádnou z vysněných trofejí. S nově nabytou sebedůvěrou odletěl na mistrovství Evropy 2000 do Belgie a Nizozemí. Vracel se opět se zlatou medailí na krku, přestože hlavními hvězdami se tentokrát stali jiní. Semifinálový duel s Portugalskem rozhodl proměněnou penaltou Zinedine Zidane, finále proti Itálii zakončil "zlatým gólem" v prodloužení dávný Henryho spoluhráč z Monaka i Juventusu David Trezeguet. V další podařené sezóně sahal Arsenal po triumfu v domácí lize i Anglickém poháru, navíc se probil až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Nakonec se však musel spokojit se dvěma druhými místy. V rozhovoru po prohraném finále poháru, v němž vstřelil krásný gól, Henry prokázal, proč si ho fanoušci na Highbury tak váží: "Nejsem z těch hráčů, kteří začnou po pár neúspěších tvrdit, že s tímto týmem nic nevyhrají. Chci v Arsenalu zůstat a vyhrát všechno, hlavně Premier League." Následující sezóna (2001/2) měla být Henrymu sladkou odměnou. Francouzský kanonýr nastřílel ve třech soutěžích nevídaných 32 branek a výrazně pomohl Arsenalu k zisku "double", tedy vítězství v domácí soutěži i Anglickém poháru. Zklamáním se však pro něj stalo mistrovství světa v Japonsku a Koreji, na něž odlétali Francouzi s vědomím jasných favoritů. V prvních dvou zápasech však scházel zraněný tvůrce hry Zinedine Zidane, což se na výkonu týmu zle podepsalo. Výsledkem bylo šokující vypadnutí ze základní skupiny a pro Henryho navíc hořká pachuť přísného vyloučení v zápase s Mexikem. Na začátku sezóny 2002/3 měl Henry na svém kontě 80 branek v pouhých 149 zápasech za Arsenal. Navzdory tomu, že v 55 zápasech (nejvytíženější hráč týmu) nastřílel dalších dvaatřicet, londýnský klub nedokázal obhájit ligový titul, když jej o pět bodů předstihl Manchester United. Liga mistrů skončila pro Arsenal osmifinálovou skupinou, následný Pohár UEFA nevydařeným dvojzápasem s pozdějším vítězem trofeje PSV Eindhoven. Náladu si "Kanonýři" spravili aspoň v Anglickém poháru, který získali po finálovém vítězství 1:0 nad Southamptonem.